Tak to se máš, já bych je v mobilu chtěla i když už jsme je hrála a nebavilo mě to - ale i tak Škoda, že mám T-mobile

Zmocnil sa ma neskutočný strach. Srdce mi búšilo ako o život. Vedela som, že som celú tú písomku pokazila a že ma určite vyvolá. Ale...(možete ďalší pokračovať)

Ale v kútiku srdca som dúfala že som predsa len trošku naučená a tak som odvážne zdvihla ruku. Veď čo,radšej nech ma vyvolá takto.

ahoj,maš u mě diplom za bleskovku 0.4

nz :) jinak jo je to škoda...ale tak co už :) jo třeba D

Podíval se na mě a změřil si mě zkoumavým pohledem. Nikdy jsem se dobrovolně nepřihlásila. "Co tak najednou?" zeptal se mě s nadšeným usměvem...(další prosím)

Netušila jsem, co odpovědět. Jen jsem tedy pokrčila rameny a pokusila se o mírný úsměv. Chvíli si něco zapisoval a pak jednoznačným gestem naznačil, ať jdu k tabuli...

(Děkuji za pochvalu blogu )

Tak jsem se nadechla a šla jsem... U tabule jsem si spoměla co mi řekl Martin(můj kluk)před chodinou" Vzpomeň si na nějakou nejkrásnější chvilu v tvem životě.. potom to zvládneš". Tak jsem si vzpoměla na nejkrásnější chvíli a začla mluvit. To co jsem si zapamatovala ze sebe vyhrkla a učitel byl velice překvapený... Sice to nebylo, to co po mě chtěl, ale nakonec se nademnou smiloval a dal mi za 1. O přestávce se ptal Martin, jak sjem to zvládla a já odpověděla...(další)

Že to išlo hrozne. Dostala som 4. Martin na mňa neveriaco pozrel.
"viem kedy klameš ."
"no dobre tak som dostala za jedna, ale učiteľ privrel obidve oči"
"som na teba moc pyšný " povedal
potom mi dal sladkú pusu.
"Tak ja idem na ďalšiu hodinu. " ozval sa keď sme sa od seba odtrhli.
"tak potom ahoj." usmial sa na mňa a zmizol za rohom. Chvíľu som pozorovala prázdne miesto ktoré hneď zaplnili iný žiaci. Spravila som krok do predu nepozerajúc pred seba.
"au! Dávaj pozor!" bože zrazila som sa s Dorou. Bola to nechutne prachatá a bohatá spolužiačka. Nikdy sme si spolu dobre nesadli.

Ahojky , vrátila jsem se na blog a chtěla jsem se zaptat, jestli nebudeme zase sb? :)))

Dík ;)

diik za pochvalu clanku !! :)..sory ze som tu dlho nebola !! :P...mas krasnucky dessign..uplne iny ako predtym !! :) :**

nááádherny dessik :*

"Co děláš trapko. Cssssss ty boty stály tři tácy." Naštvala jsem se a snad bych i byla schopná věřit že mi z očí šlehají blesky.
"Já nejsem žádná trapka. To seš spíš ty když si myslíš, že každýho oslníš značovýma hadrama. Stejně ti tvůj kluk zahejbá."
A bylo to, řekal jsem to a sama jsem se zarazila ...
(můžetze porkačovat)

"Nechápu proč se tu bavím s malou pitomou courou, která nemá ani na pořádný hadry" pohrdavě se na mě podívala,otočila se a odešla.
"Tak to se ti povedlo. Víš vůbec, jak ti může Dora znepříjemnit život na škole" ušklíbla se na mě má nejlepší kamarádka Jane, která (Stejně jako celá chodba) vyslechla můj rozhovor s Dorou.
"Hele, necháme to plavat. Máš úkol do matiky, zapoměla jsem ho" změnila jsem rychle téma hovoru.
"Jo jasně" začala se přehrabovat v aktovce a vytáhla trochu pomačkaný list papíru, na kterém byl nejspíš její úkol.

začala jsem opisovat... nechápu jak někdo může zamotávat abecedu s číslama... Děs!!
Dopsala jsem a šla na hodinu...

,,Matika je nudná věda'' řekla otráveně Jane. Ani se jí nedivím, červík (učitel Johnson - říká se mu tak proto, že má podlouhlé tělo a protáhlou hlavu... A taky proto, že tak vážně vypadá) na tabuli napsal zase ty nesmyslný blbosti (aspoň teda pro mě).
Před očima se mi z ničeho nic objevil obraz ředitelky... Sama nevím proč, ale měla ustrašený výraz!
Venku se ozvala rána!! Všichni se rozběhli k oknům... Říďa zrovna přijížděla, ale někdo do ještě jedoucího auta (zatím nezaparkovala) vrazil a hned odjel.
Otstatní vyděšeně koukali na výjev a já zatím uklízela ve své hlavě. Jak je to možný? Vidím ředitelku a ona málem umře?

Za chvíli přijela sanitka a policisti.
Řekla jsem Jane o tom, co jsem viděla, ta jen na mě nevěřícně koukala a řekla: ,,Kecáš...'' vzdychla jsem a pořád jsem to opakovala a na konec mi uvěřila. ,,Aspoň že nám odpadla Matika!'' ušklíbl se Eliott (takovej věčně protivnej zrzoun), ale měl pravdu ---

***pokračujte***

jo je to něco nazpusob školy noci (rpg-school-of-secrets.blog.cz) jo budu ráda :))

Poslední dvě hodiny uběhly ani jsem nevěděla jak, stále jsem měla před očima ten obraz. Domů jsem šla jako bez duše a dokonce jsem ani nedoprovodila Jane domů jako každý den. Doma jsem udělala nějaké úkoly, ani už nevím jaké a pomalu se snášel večer.
Bylo si teprv pět, ale byla jsem ospalá a tak jsem si šla lehnout. A hned jak jsem zavřela oči objevil se mi před očima obraz. Vyskočila jsem. "Proboha, Jane" křikla jsem a vyběhla z pokoje ven...

Keď som sa dostala na ulici, len som zmätene behala pohľadom z jednej strany na druhú. Prudko a rýchlo som vdychovala chladný vzduch, ktorý ma štípal v hrdle a pľúcach. Už som sa chcela vrátiť späť krútiac hlavou nad mojou naivnosťou, no zastavil ma zvuk. Bol to krik. Ohla som hlavu smerom, odkiaľ sa ozýval a rozbehla sa tam. Bola som len v teplákoch, dlhom tričku a narýchlo obutých teniskách. No bolo mi jedno, že je mi krutá zima.

Bežala som, bežala, zastavila som sa až pri starom moste. Bola to Jane. Jej jačanie trhalo uši. Mala na to dôvod. Mostu sa držala už len jednou rukou, skaly vykúkajúce z rieky pod ňou čakali na svoju obeť. Nemohla to už ďalej vydržať.

Dúfam, že môžem ešte pokračovať aj keď už som sem raz písala;)

"Nie, nie, nie, nie, NIE!" vykríkla som a bežala k nej. Rýchlo som sa načiahla za jej rukou, ale neskoro... dotkli sme sa len prstami, ale to bolo málo. Padala a padala. Zdalo sa mi to ako večnosť.
-takto to nenechám- pomyslela som si. Mala by som výčitky svedomia do konca života. Sama som neverila čo chcem spraviť. Skočila som za ňou...

Blížili sme sa k hladine. Prišlo mi to také pomalé, ale zároveň príliš rýchle. Odrazu ma ochladilo niečo ako prudký vietor. Bol to náraz na vodu. Moje uši ani nepostrehli šplechnutie. Mozog sa mi zastavil, ale zároveň pracoval naplno. Je toto môj koniec? Náš koniec?

Keď som si myslela, že už už zomriem, niečo ma potiahlo. Už napol mŕtva, som sa neprítomne obzrela a pokúsila sa nadýchnuť. No nedomyslela som to. Dýchať vo vode? Rozhodne zlý nápad.
Začala som sa dusiť, a to ma na chvíľu prebralo. Mala som chuť kričať o pomoc, ale hrča v hrdle mi tu nedovolila. Namiesto toho sa zjavili len bublinky vzduchu.
A vtedy ma zase niečo potiahlo. Čo to je? Pred očami som vtedy niekoho zbadala. Bol to chlapec? Nie, musel to byť anjel...

***pokračovanie***

"Ty jsi anděl" zakoktala jsem zmrzlou pusou plnou vody. Anděl se zasmál zakroutil hlavou a řekl jenom "pšt"
I když jsem byla na pokraji smrti všimla jsem si, že je to velice pohledný anděl a pak jsem si uvědomila, že je to Billy z vyššího ročníku, který se mi dlouho tajně líbil. Vytáhl mě na břeh a já se posadila. "Kde je Jane?" zeptala jsem se zmateně a on jen řekl: "Kdo?"

Jakmile se zeptal, ztuhla mi krev v žilách -jako by už od té studené vody nebyla- a vyvalila jsem na něj své zelené oči.
"Jane!" zopakovala jsem mu to znova, ale s krapet větší hysterií v hlase, než předtím. Jen si mě nechápavě měřil pohledem, což mě dost vytočilo. "Hele, já nejsem blázen! Viděla jsem ji, jak tam přede mnou sko-" nedořekla jsem to, jelikož mě zarazil jeho vskutku pobavený smích.
"Ty že nejsi blázen?" nadzvedl pobaveně jedno obočí. "Holka, vzpamatuj se! Skočila jsi z nejvyššího mostu široko daleko a ještě v tomhle ročním období..." S těmito slovy se na mě usmál a na záda mi položil jeho teplý kabát, do kterého jsem se rychle zabalila.

Ošial, Vízie, Tajomná kliatba.... atď...